Právě s nimi souvisí Schrödingerovo pevné přesvědčení o jednotě mysli a vědomí. Dle něj je jakákoli mnohost myslí (či pozorovatelů) pouze zdánlivá, a to z důvodu, že skutečná podstata vědomí nespočívá v početné pluralitě, nýbrž v jednom univerzálním zdroji. Tuto myšlenku „singulární mysli“ rozvíjel například už roku 1925, krátce před objevem vlnové mechaniky, kdy se zabýval čtyřmi zásadními otázkami: zda existuje Já, zda existuje svět vně tohoto Já, zda toto Já zaniká s fyzickou smrtí a zda s fyzickou smrtí zaniká i tento svět. Závěr, k němuž se dobral, byl paradoxní: žádná jednoduchá kombinace kladných či záporných odpovědí tyto otázky uspokojivě neřeší. Řešení spíše spočívá v poznání, že „Já“ a „svět“ podléhají hlubšímu, sjednocujícímu principu.
V této souvislosti se odvolával na staroindické učení o Brahmanu a Átmanu: Brahman jako univerzální realita a Átman jakožto Já člověka jsou dle upanišad totožné. Tato vize, označovaná jako „tat tvam asi“ („ty jsi to“), mu byla filosofickou paralelou k poznatkům kvantové fyziky, které rovněž rozkládají hranice mezi pozorovatelem a pozorovaným. Skrze tyto ideje mohl Schrödinger nalézt základ pro tvrzení, že vědomí je ve své nejhlubší podstatě jediné a projevuje se v nesčetných organismech „zdánlivě“ odděleně.
Zajímavým momentem v jeho myšlení je také propojení mezi vědomím a biologickými procesy. Ve své knize Co je život? z roku 1944 nastínil úvahu o negativní entropii, z níž čerpají živé organismy, a inspiroval tak řadu biologů k novým úvahám o genetických informacích. Neméně důležitá je jeho teze, že vědomí v organismu funguje jako strážce anomálií, tedy jevů a informací, které ještě nebyly „přesunuty“ do nevědomých či genetických úrovní.
Schrödinger navrhoval pohlížet na singularitu vědomí jako na dynamický systém, v němž se univerzální rovina (společné vědomí) a individuální rovina (osobní, zdánlivě oddělená mysl) vzájemně ovlivňují. Tuto koncepci můžeme přirovnat k různým úrovním popisu: druhu a jeho jedinců, hry a jejích partií či jazyka a jeho konkrétních projevů. Na vyšší úrovni existuje specifická „entita“, která nežije jen jako pouhý souhrn částí, ale udržuje s nimi neustálou interakci.
Pro mnohé současníky mohou být tyto myšlenky obtížně přijatelné. Schrödinger přesto věřil, že se věda může a má pokoušet o propojení fyziky, biologie a hlubokých metafyzických otázek. Jeho pohled na „jedno vědomí“ uvnitř nekonečného pole bytostí zůstává inspirací pro diskuse o povaze reality, identity a života. Ať už se k této koncepci stavíme jakkoli, otevírá nám širší perspektivu a provokuje naši zvídavost – stejně jako fascinovala největší mozky dvacátého století.
E. Schrödinger, What is Life? with Mind and Matter and Autobiographical Sketches. Cambridge University Press, Cambridge, 1993.
E. Schrödinger, My View of the World. Ox Bow Press, Woodbridge, Conn., 1983 (original German edition: Meine Weltansicht, Paul Zsolnay Verlag, Wien 1961)
T. Nagel: The View from Nowhere. Oxford University Press, Oxford 1986.
