Podklady
z náboženských práv
Zákon
č. 308/1991 Sb. v § 4 odst. 1 obsahoval tuto definici:„Církví
nebo náboženskou společností se podle tohoto zákona rozumí
dobrovolné sdružení osob stejné náboženské víry v organizaci
s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy a obřady.“
Zákon
č. 218/1949 Sb. pojmy církve ani náboženské společnosti
nedefinoval a vycházel z předpokladu, že
jejich
význam je zřejmý.
Podle
zákona č. 308/1991 Sb. mohly být jako církve nebo náboženské
společnosti registrovány subjekty
bez
ohledu na to, v jakém státě mají sídlo, tedy i nadnárodní nebo
zahraniční. Zákon č. 3/2002 Sb. umožňuje registraci jen
subjektům se sídlem na území České republiky, z čehož
mezinárodně působícím
společnostem
vyplynula nutnost založit si pro působení na území České
republiky samostatnou právnickou osobu.
Od
1. září 1991 zákon FS ČSFR č. 308/1991 Sb. za církve a
náboženské společnosti považoval pouze ty,které byly podle
téhož zákona registrovány. Zákon č. 3/2002 Sb. začal v rámci
církví a náboženských společností rozlišovat registrované
jako specifický typ, aniž by speciálně řešil otázku
neregistrovaných, s
jejichž
existencí formulace zákona počítají.
Církve
a náboženské společnosti (zřejmě především registrované)
jsou chápány jako speciální typ nevládní neziskové organizace.
Toto zařazení vychází z ustanovení zákona č. 3/2002 Sb., podle
kterých církve a náboženské společnosti (není zřejmé, zda i
neregistrované) a právnické osoby evidované podle
tohoto
zákona mohou podnikání a jinou výdělečnou činnost provádět
jen jako doplňkovou.
Registrované
církve a náboženské společnosti
Podle
§ 6 odst. 1 zákona 3/2002 Sb. se církev a náboženská společnost
stává právnickou osobou registrací, takto registrovanou církev a
náboženskou společnost dále zákon nazývá registrovaná církev
a náboženská společnost. Registrovanou církví a náboženskou
společností ve smyslu tohoto zákona tedy není taková církev
nebo náboženská společnost, která je registrovaná jen podle
jiného zákona, například jako spolek, ač tyto formy působení
církví a náboženských společností zákon nevylučuje. Výslovně
vyloučeny z možnosti působit jako církev nebo náboženská
společnost jsou stát, kraje a obce. Nepřímo (vyloučením
podnikání a výdělečné činnosti jako hlavní činnosti) jsou v
možnosti být církví nebo náboženskou společností omezeny
obchodní společnosti.
Od
1. září 1991 zákon FS ČSFR č. 308/1991 Sb. za církve a
náboženské společnosti považoval pouze ty, které byly podle
téhož zákona registrovány.
Dnes
český zákon č. 3/2002 Sb. pojem registrovaná církev a
náboženská společnost od prostého pojmu
„církev
a náboženská společnost“ od roku 2002 důsledně odlišuje.
Obecná
ustanovení v § 2 (svoboda vyznání), § 4 (postavení církví a
náboženských společností) a § 5 (podmínky vzniku a působení
církví a náboženských společností) se vztahují na všechny
církve a náboženské společnosti, tedy i na ty, které nejsou
registrované podle zákona č. 3/2002 Sb., nemají právní
subjektivitu, popřípadě mají právní subjektivitu jiného typu.
Dřívější zákon ustanovením § 4 odst. 4 zákona č. 308/1991
Sb. uznával jako církve a náboženské společnosti pouze ty,
které byly podle téhož
zákona
registrovány.
Registrace
církví a náboženských společností
Církve
a náboženské společnosti, které v roce 1991 vyvíjely svou
činnost ze zákona nebo na základě státního souhlasu, se na
základě § 22 zákona FS ČSFR č. 308/1991 Sb. považovaly za
registrované dnem účinnosti, tedy 1. září 1991, přičemž
náležitosti jinak požadované k registraci měly dodat do 6
měsíců. K založení a registraci nové církve nebo náboženské
společnosti stačily tři zletilé osoby (bez ohledu na jejich
státní příslušnost a trvalý pobyt) a dodání příslušných
dokumentů a informací.
S
účinností od 1. dubna 1992 zákon České národní rady č.
161/1992 Sb. stanovil jako podmínku registrace a působení na území
České republiky, aby se k nim hlásilo nejméně 10 000 osob s
trvalým pobytem na území ČR, avšak pokud šlo o církve nebo
náboženské společnosti, které byly členy Světové rady církví,
postačovalo 500 osob s trvalým pobytem na území ČR. Menším
novým církvím a náboženským společnostem tak tento zákon
možnost působení a náboženské svobody upřel.
Zákon
ČR č. 3/2002 Sb. snížil nutný počet osob přináležejících
ke společnosti na 300, přičemž podpora 10
000
osob se stala podmínkou pro přiznání tzv. zvláštních práv.
Zároveň bylo odstraněno zvýhodnění církví spojených se
Světovou radou církví a formulace zákona nepřímo připustila i
působení neregistrovaných církví a náboženských společností.
Podle
zákona č. 308/1991 Sb. mohly být jako církve nebo náboženské
společnosti registrovány subjekty bez ohledu na to, v jakém státě
mají sídlo, tedy i nadnárodní nebo zahraniční. Zákon č.
3/2002 Sb. umožňuje registraci jen subjektům se sídlem na území
České republiky.
Návrh
na registraci církve a náboženské společnosti podávají
ministerstvu nejméně tři fyzické osoby,
které
dosáhly věku 18 let, jsou svéprávné a jsou občany České
republiky nebo cizinci s trvalým pobytem v České republice (tzv.
přípravný výbor). Členové přípravného výboru návrh ověřeně
podepíší, uvedou své osobní údaje a určí svého zmocněnce.
Návrh
na registraci církve a náboženské společnosti musí obsahovat
základní charakteristiku náboženské společnosti, jejího učení
a poslání, zápis o založení církve a náboženské společnosti
na území České republiky, v originále podpisy a osobní údaje
300 zletilých občanů České republiky nebo cizinců s trvalým
pobytem v České republice hlásících se k této církvi a
náboženské společnosti a základní dokument církve a náboženské
společnosti.
Ministerstvo
při řízení o registraci církve a náboženské společnosti
přezkoumá, zda návrh na registraci podává oprávněná osoba,
zda návrh na registraci obsahuje všechny náležitosti stanovené
zákonem a zda činnost církve a náboženské společnosti není v
rozporu s jejím základním dokumentem a s podmínkami stanovenými
zákonem. Odpovídají-li údaje v návrhu na registraci skutečnému
stavu věci a jsou-li splněny podmínky, rozhodne ministerstvo o
tom, že se církev a náboženská společnost registruje,
a
registraci zapíše do Rejstříku registrovaných církví a
náboženských společností ke dni, kdy rozhodnutí o registraci
nabylo právní moci. Tyto rejstříky jsou veřejnými seznamy s
výjimkou některých osobních údajů. Pakliže návrh na
registraci nesplňuje potřebné podmínky, rozhodne ministerstvo, že
se registrace zamítá. V případě závažných nebo opakovaných
porušování závazků ze strany církve nebo náboženské
společnosti může ministerstvo ve správním řízení rozhodnout o
zrušení registrace nebo o zrušení oprávnění k výkonu
zvláštních práv. Ministerstvo může registraci zrušit také v
některých případech nečinnosti nebo insolvence, porušování
právního řádu anebo na vlastní žádost církve a náboženské
společnosti. Zrušením registrace církev a náboženská
společnost zaniká jako právnická osoba.
Dodatečný
pokles počtu osob hlásících se k již registrované církvi nebo
náboženské společnosti pod počet podpisů nutných k získání
registraci není v zákoně uveden jako důvod k odebrání
registrace. Zároveň není nikde vymezeno, že za osobu hlásící
se k církvi nebo náboženské společnosti se rozumí pouze osoba,
která se k ní hlásí dlouhodobě nebo trvale.
Práva
a povinnosti církví a náboženských společností
V
rámci svobody vyznání může každý projevovat své náboženství
nebo svou víru sám nebo společně s jinými (§ 2 zákona č.
3/2002 Sb.). Dobrovolným sdružováním fyzických osob (nikoliv
tedy až registrací) vzniká církev a náboženská společnost (§
4).
Zákon
č. 3/2002 Sb. stanoví v § 5 podmínky vzniku a působení církví
a náboženských společností, která se vztahují i na
neregistrované církve a náboženské společnosti. Církve a
náboženské společnosti nesmějí vyvíjet činnost, která je v
rozporu s ochranou veřejné mravnosti, veřejného pořádku,
veřejného zdraví, lidskosti, snášenlivosti a bezpečnosti osob,
popírat nebo omezovat práva jiných osob, rozněcovat nenávist a
nesnášenlivost, podporovat násilí nebo porušovat právní
předpisy, omezovat osobní svobodu vytvářením závislosti za
pomoci nátlaku nebo působit částečně nebo zcela v utajení.
Podle
československého zákona č. 308/1991 Sb. nesměly církve a
náboženské ohrožovat ani nezávislost a územní celistvost
státu. Devět let po rozpadu federace byla tato podmínka v roce
2002 v novém, českém zákoně vypuštěna.
Podle
§ 4 odst. 4 nesmí církev nebo náboženská společnost používat
název zaměnitelný s registrovanou
církví
a náboženskou společností nebo jinou právnickou osobou.
Podle
§ 5 církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti,
zejména ustanovují a ruší své orgány, ustanovují a odvolávají
své duchovní a zřizují a ruší církevní a jiné instituce
podle svých předpisů nezávisle na státních orgánech. Předmět
podnikání a jiné výdělečné činnosti musí být podle § 27
odst. 5 zák. 3/2002 Sb. vymezen v základním dokumentu registrované
církve a náboženské společnosti (což zřejmě z podnikání
vylučuje neregistrované). Podle pokračování téhož odstavce
podnikání a jiná výdělečná činnost církve a náboženské
společnosti mohou být pouze její doplňkovou výdělečnou
činností. Rovněž právnické osoby evidované podle tohoto zákona
mohou podnikání a jinou výdělečnou činnost provádět jen jako
doplňkovou (§ 15a odst. 4)
Základní
práva plynoucí z registrace
Registrovaná
církev a náboženská společnost může k plnění svého poslání
zakládat
pohřebiště
vyučovat
a vychovávat své duchovní i laické pracovníky ve vlastních
školách a jiných zařízeních i na
bohosloveckých
vysokých školách a bohosloveckých fakultách za podmínek podle
Školského zákona
(zakládání
církevních škol však patří mezi zvláštní práva!).
získat
oprávnění k výkonu zvláštních práv podle zákona č. 3/2002
Sb.
prostřednictvím
svého oprávněného orgánu navrhnout k evidenci svůj orgán,
řeholní a jinou církevní instituci osob hlásících se k církvi
nebo náboženské společnosti založené za účelem vyznávání
náboženské
víry nebo účelové zařízení pro poskytování charitativních
služeb (ostatní právnické osoby
založené
církví a náboženskou společností se mohou stát právnickými
osobami například podle
občanského
zákoníku, obchodního zákoníku, zákona o nadacích a nadačních
fondech, zákona o obecně
prospěšných
společnostech atd.)
zakládat
svazy církví a náboženských společností a být jejich členem;
nikdo jiný než registrované církve a náboženské společnosti
jejich členem být nesmí. Takovýto svaz však nemůže navrhnout k
evidenci
církevní
právnickou osobu.
Přináležitost
k církvi nebo náboženské společnosti
Zákon
č. 3/2002 Sb. nehovoří o členství ani o věřících, ale zavádí
pojmy „osoba hlásící se k církvi nebo náboženské
společnosti“ a používá pojmů vstoupit a vystoupit. Tou je
podle zákona osoba, která podle svého přesvědčení a vnitřních
předpisů církve a náboženské společnosti k ní přináleží.
Zákon rovněž stanoví, že nikdo nesmí být nucen ke vstupu do
církve a náboženské společnosti ani k vystoupení z ní. Zákon
neomezuje počet církví a náboženských společností, k nimž se
smí jedna osoba hlásit. Zákon č. 3/2002 Sb. nezavádí žádnou
formu povinné evidence nebo registrace osob hlásících se k církvi
nebo náboženské společnosti s výjimkou povinného počtu
podpisů, které je nutno přiložit k návrhům na registraci nebo
na přiznání zvláštních práv. Záleží tak na samotné církvi
a náboženské společnosti, zda podle svých vnitřních předpisů
vede přehled o osobách, které se k ní hlásí, a zda údaje o
počtu těchto osob dále sděluje nebo zveřejňuje. Jinou formou
zjišťování je například sčítání lidu, jehož legitimita i
výpovědní hodnota je diskutována, případně průzkumy veřejného
mínění atd.
Církev
nebo náboženská společnost vzniká sdružováním fyzických osob
(§ 4 odst. 1 zák. 3/2002 Sb.). Osobou hlásící se k církvi nebo
náboženské společnosti by teoreticky podle zákona mohla být i
právnická osoba. Ta však nemůže být započítána do počtu
osob hlásících se k církvi, jejichž podpisy jsou nutné k
registraci církve a náboženské společnosti nebo k získání
zvláštních práv církve a náboženské společnosti.
Podle
§ 10 odst. 3 písm. l) zákona č. 3/2002 uvádí (registrovaná)
církev nebo náboženská společnost ve svém základním dokumentu
práva a povinnosti osob, které se k ní hlásí. Přitom musí být
splněny obecné
podmínky
vzniku a působení církví a náboženských společností podle §
5, tedy nutnost souladu s právním řádem České republiky a
respektování práv, svobody a rovnoprávnosti osob a dalších
principů a
hodnot
jmenovaných zákonem.
Vystupování
z církví (ukončení statusu „osoby hlásící se k církvi“)
zákon nijak speciálně neupravuje. Lze tedy vycházet jen ze
základní definice, že církev a náboženská společnost je
dobrovolné společenství osob, a z ustanovení § 5 písm. c) zák.
č. 3/2002 Sb., které zakazuje využívat psychický a fyzický
nátlak k vytvoření některých druhů závislosti, a z ustanovení,
že nikdo nesmí být nucen k vystoupení z církve nebo náboženské
společnosti. Pokud se vystoupením rozumí úkon osoby hlásící se
k církvi a náboženské společnosti, pak za vystoupení nelze
považovat exkomunikaci nebo podobný úkon podle vnitřních
předpisů církve a náboženské společnosti.
Účast
na úkonech
Podle
zákona č. 3/2002 Sb. nikdo nesmí být nucen k účasti nebo
neúčasti na náboženských úkonech či úkonech církve a
náboženské společnosti. Z tohoto ustanovení zákon nevylučuje
ani osoby hlásící se k církvi nebo náboženské společnosti, ba
dokonce ani duchovní, zaměstnance nebo členy orgánů církve a
náboženské společnosti.
Zákon
č. 3/2002 Sb. upřesňuje také některé z práv spadajících pod
svobodu náboženského vyznání, jejíž nezadatelnost a
nezrušitelnost je deklarována již v Listině základních práv a
svobod. Tato práva jsou nezávislá na členství nebo nečlenství
v církvi nebo náboženské společnosti a právo jejich výkonu
(samostatně nebo společně s jinými lidmi) je nezávislé na tom,
zda je církve nebo náboženská společnost registrovaná a jakou
má právní formu.
Duchovní
a řeholní stav
Podle
§ 2 odst. 4 má každý právo volit si duchovní nebo řeholní
stav a rozhodovat se pro život v komunitách, řádech a podobných
společenstvích. Zároveň je však základním právem každé
církve a náboženské společnosti (i neregistrované) ustanovovat
a odvolávat své duchovní a zřizovat a rušit církevní a jiné
instituce podle svých předpisů nezávisle na státních orgánech
(§ 4 odst. 3 zák. 3/2002 Sb., čl. 16 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod).
---------------------------------------------
Představa, že bychom pro European Ecumenical Church of
Nature náboženským spolkem a zřizovateli Edukativní konopné
kliniky zajišťovali pouze export a import konopných modlitebních
předmětů a bratři a setry v ekumeně po celé Evropě se
oprávněně domáhali jak řádných
obřadů,
tak výzkumu, nebo
terapie magickými houbami a jinými přírodninami, byl
nový
název
náboženského sboru jako další dobrá
zvěst
vnímána oprávněnou osobou na sv. Bastilu dne 14.července.2017,
zakotvován ve víře na sv. Kaina dne 21.srpna 2017, blahoslavena
na sv. Šavla 11.září 2017 a fixována v rozhodnutí názvu
European Ecumenical Church na Světový den pro duševní zdraví
10.října 2017 s
novou ústavou Vídeňského soudu, zatímco předchozí ústava od
článků pojednávajících o uspořádání náboženského
sboru
Konopné
církve tvoří
základ pro provozní směrnice sboru.